Proč je pro mě Starbucks taková srdcovka?

Lidé se mě na to často ptají. Co na tom Starbucks vlastně vidím? Proč ho mám tak rád, když to kafe je nic moc? apod. Ano, mám Starbucks opravdu rád, preferuji ho doma i v zahraničí. Stal se pro mě určitým rituálům, kterým se odměňuji. Pokud vás zajímá, jak se taková láska ke značce či chcete-li “závislost” pěstuje, tak se můžete začíst.

Je pro mě symbolem mého amerického snu

Asi hlavním důvodem, proč jsem si vybudoval stávající vztah ke Starbucks je fakt, že pro mě představuje americký sen. A to ne ten obecný “Americký sen”, ale ten můj vlastní, osobní. V USA trávíte hodně času a jednou bych se tam chtěl přestěhovat. Mám rád řadu aspektů americké kultury a za ty roky se Starbucks pro mě stal jejich symbolem. Vždy příjemná obsluha, vždy fungující servis, něco málo víc, než si zaplatíte, příjemné prostředí a určité jistoty. Vždy, když si objednávám Starbucks kávu, tak si všechny tyhle věci připomínám a vybavují se mi nejrůznější pozitivní vzpomínky hlavně na Kalifornii.

Všechno samozřejmě začalo pragmaticky – když jsem začal jezdit do USA, tak jsem pil jejich šílené překapávané kafe v hotelech a na konferencích, dával si do něj hromady smetánek a štvalo mě, jak je to stejně hnusné, kolik je s tím práce a kolik odpadů. Proti tomu byl Starbucks jak zjevení.

Dá se říct, že je pro mě Starbucks do jisté míry i Business inspirací. Jejich příběh začal v roce 1971 v Seattlu, kde se tři najivní zakladatelé rozhodli změnit svůj život a svět (2 učitelé a spisovatel). Jak to tak bývá, tak začátky nebyly jednoduché, ale s příchodem zkušeného manažera se jim podařilo vybudovat fenomén. Starbucks má jistě spoustu chyb, jako každá velká firma, ale mě připomíná, že i z malého projektu jde dokázát cokoli, když se zapojí nadšení, tvrdohlavost a um.

Starbucks je forma sebeodměňování

Úspěch Starbucks na americkém trhu byl postaven dlouho na tom, že se stal formou dostupného luxusu. Američané nikdy neměli moc vztah ke kávě. Kdo vyzkoušel jejich překápko, dá mi za pravdu. Starbucks nabídl na místní poměry drahé a luxusní kafe. Pamatuji doby, kdy nekonečně doplňované “kafe” v restauraci stálo dolar a ve Starbucks jeden kelímek čtyři. Jít do Starbucks se stalo formou sebeodměňování, společenského statusu a přitom velmi dostupného. Odměnit se nákupem Ferrari je super, ale kolikrát týdně si to můžete dovolit? Koupit si 1x denně kafe za pár babek si může dovolit kde do, zejména ve městech.

Starbucks dokázal spojit svou značku s knihkupectvími, s těmi nejluxusnějšími lokacemi, iTunes, s Googlem …

V mém případě to funguje podobně. Nepiju, nekouřím, nebaví mě hazard ani nic podobného. Starbucks je pro mě dostupnou, rozumnou libůstkou, kterou sám sebe odměňuji za to, že každý vstanu a jdu pracovat. Je to pro mě určitý symbol životní úrovně, způsob, jak si připomenout, že to co dělám přináší i určité praktické každodenní benefity.

Jistota na cestách

Podobně jako u každého globálního brandu je Starbucks sázku na jistotu, když cestuji. Rád objevuji malé, kolální podniky. Rád si občas zaexperimentuju, ale v zásadě jsem konzervativní člověk, který má rád své jistoty. Proto většinou volím Starbucks při svých cestách. Vím, co objednat, vím co dostanu, vím jaké mě čeká prostředí i služby. Zejména v zemích, které nemají ke kávě tradiční vztah je to jedna z mála možností.

Vstupem do Starbucks kdekoli na světě získáváme určitý domácký pocit.

Mám rád prostředí ve Starbucks

Na Starbucks oceňuji prostředí, které v něm najdete. Ve většině zemí světa jsou Starbucks čisté, elegantní, příjemné. Můžete se spolehnout na čistotu toalet, pohodlí, příjemnou teplotu, servis, hudbu a většinou i velmi slušnou WiFi. Jakožto digitální nomád beru Starbucks jako co-working, kde vím co čekat a vždy se mi dostane zázemí, které potřebuji. Je to taková moje kancelář na cestách.

Jo a to kafe mi chutná 🙂

A na závěr ta nejkontroverznější část. Ano, Starbucks mi opravdu chutná, byť to kávoví gurmáni ani nepochopí. Nejsem žádný velký kafař. Pamatuju, když moje babička dělala cikorku. Kafe jsem vždycky pil s mlékem a to z velkého hrnku a slabé. Proto mám asi Latte ze Starbucks tak rád – hromada mléka, většinou poměrně jemná káva bez výrazné hořkosti. Prostě mám ty velké kelímky s hromadou mléka a trochou kafe rád – klidně mě kamenujte.

Závěr

Závěrem bych rád zdůraznil, že Starbucks nikomu nevnucuji. Není to nejlepší kafe na světě, nejde ani o nejlepší kavárny na světě a většina toho, co jsem napsal je nesmyslně subjektivní. A právě na těch nesmyslně subjektivních pocitech se láska ke značce většinou buduje.