Když jsme připravovali cestu na Nový Zéland, ze které se právě vracím, jednou z priorit bylo najít letenky, které by byly pokud možno co nejrozumnější. To znamená rychlé přestupy, pokud možno přímý směr a noční lety, aby se člověk trochu prospal. Nejlépe vycházel cesta Praha – Dubaj – Mebourne – Auckland tam a zpět Christchurch – Sydney – Dubaj – Praha. Protože mám u OneWorld aliance nalétanou Sapphire kartu, konkrétně BA Silver Executive, koupil jsem letenky od Qantasu, abychom využili maximum benefitů. Jak jsem pochodil, když se stříbrnou kartou BA, letíte letenky QF, které převážně operuje Emirates?
Extra zavazadla se nekonají
Pokud máte Sapphire status OneWorld, tak na letech Qantasu s druhým odbaveným zavazadlem zdarma nepočítejte, pokud nemáte přímo věrnostní program Qantasu. Ono by to asi teoreticky na letišti vybavit šlo, ale online odbavení s tím nepočítalo. To jsem věděl dopředu a vzhledem k tomu, že na celou cestu bylo povoleno 1x 30kg, tak jsem to opravdu neřešil. Moje odbavené zavazadlo mělo 14kg. Příruční zavazadla Emirates ani Qantas nijak moc neřeší co se týče váhy, takže mých 14kg nikdo celou cestu tam ani zpět neřešil.
Prioritní nástup do letadla v pohodě
Další z benefitů, který slibuje stříbrná karta je prioritní nástup. Zde naopak nebyl nejmenší problém. Přímo na bráně vždy bez problémů a mrknutí oka. Na bezpečnostních kontrolách jsem to nezkoušel, ale předpokládám, že tam by to asi příliš nefungovalo, protože na letenkách nebyl vyznačen FastTrack.
Vstup do salónku OneWorld
A jsme u nejzapeklitější položky. OneWorld Aliance slibuje pro status Sapphire vstup do více jak 600 salónků po světě a to s jedním hostem. Mnou zvolená varianta QF/EK se ale ukázala jako nejméně funkční ze všech, co jsem kdy vyzkoušel. Narazili jsme postupně snad na všechny výjimky a omezení, která jsou frustrující, nepřehledná a rozhodně neukazují prozákaznický přístup. Konkrétně to vypadalo následovně:
Praha – bylo mi vysvětleno, že Qantas nemá se salónkem smlouvu a nemám na vstup nárok. Salónek sice má smlouvu s BA a mojí kartu respektuje, ale pouze na letech BA, nikoli QF. Po chvilce diskuzí nás slečna na recepci velkoryse pustila dovnitř.
Dubaj – jedinou volbou je business salónek Emirates, protože Qantas zde salónek nemá. Cestou do Austrálie jsme se do salónku dostali bez problémů, protože jsme z Dubaje letěli letadlem Qantas na lince QF10. Cestou zpět nás do salonku nepustili, protože jsme sice let do Prahy koupili jako QF, ale operuje ho Emirates a v takovém případě je minimem pro vstup zlatá karta. Tedy, kdybychom měli stříbrnou kartu Qantas, tak by nás asi taky pustili, ale to paní nevěděla jistě. Ale po telefonátu se supervisorem rezolutně pohrdla kartou BA.
Jinak salónek v Dubaji byl nejpříjemnější a nejkomfortnější ze všech, přestože šlo „jen“ o business class.
Melbourne – salónek Qantas byl zcela bez problémů. Velice vstřícný personál, velmi slušné služby a vše bez nejmenších problémů. To, že na letenkách bylo logo Emirates, které nám letenky vystavili nevadilo, personál byl na takovou situaci připraven.
Christchurch – opět salónek Qantas a opět bez nejmenšího zádrhelu. Přestože letenku vystavil Emirates a letělo se s Emirates, tím, že jsem letenky koupil jako QF kode share, vše bez nejmenších problémů. Vynikající jídlo, příjemná sprcha, opravdu rychlý internet a příjemné prostředí.
Sydney – nejprve jsme zkusili salónek Emirates, který byl hned po ruce. Slečna nám vysvětlila, že vstup mají pouze klienti Emirates a nebo Qantas zlatí a vyšší. Následně nás odkázala na salónek Qantas. Dali jsme si tu práci, proběhli celé letiště a výsledek mě překvapil. V salónku Qantas jsme se dozvěděli, že sice jsme na letu QF, ale protože je letadlo fyzicky Emirates, tak Qantas do salónku pouští pouze členy svého věrnostního programu a OneWorld pouze od zlatého statusu výš. Toto zvýhodňování vlastního programu před aliančními partnery opravdu nepůsobí dobře.
Poučení
Cestování se stříbrnou či lepší věrnostní kartou je rozhodně pohodlnější a příjemnější. Bohužel je smutným faktem, že cestující v ekonomy třídě jsou dnes pro letecké společnosti jen nutnou přítěží a stříbrný status, ať už se jmenuje jakkoli, je jen takové nutné zlo. Letecké společnosti se přetahují o cestující v Business či první třídě, ale ani takový blázen jako já, co za rok nalétá 100 – 200 000 mil v ekonomy, je moc nezajímá.
Abychom si rozuměli, cesta samotná byla super. Vše krásně navazovalo, komfort v letadlech jak Emirates, tak Qantas na skvělé úrovni, slušně jsme se vyspali na obou cestách a letiště fungovali bez nejmenších problémů. Odbavení i security rychlé, profesionální a bez zmatků. Ať už poletíte s kartou nebo bez, mohu tuto trasu rozhodně doporučit.
Naše úspěšnost vstupu do salónkou byla sice více jak 50%, ale můj pocit klienta se stříbrným statusem je velmi rozpačitý. Na letech British, Iberia, American, Cathay ani Finairu jsem nic podobného nezažil. Inu, jsou všichni ze stejného oddílu, ale každý hraje podle trochu jiných pravidel.
supr