Kdykoli jedu s nějakou skupinou fotografů do USA, vždy je ujišťuji, že západ USA je jedním z nejbezpečnějších míst co znám. Nikdy mě nikdo neokradl, nikdy jsem neměl s nikým nějaký problém nebo nepříjemný zážitek a to sem jezdím velmi pravidelně již víc jak 10let. Né, že by v USA neexistovala kriminalita, ale běžný turista pohybující se po běžných lokacích se s ní v podstatě nepotká, aspoň taková byla moje dosavadní zkušenost.
Okradli stařenku!
Když jsem se dnes ráno probudil, něco mi říkalo, že tenhle den bude stát takříkajíc za prd. Včera jsem opravdu dlouho do noci pracoval a tak jsem vstával lehce rozmrzelý a unavený. Tenhle pocit mě přešel hned jak jsem otevřel dveře od hotelového pokoje. Naskytl se mi totiž pohled na mé auto s rozbitým okýnkem u řidiče. Lehkou rozmrzelost vystřídalo silné nasrání. Zhluboka jsem se nadechl, řekl jsem si že jsem velký kluk, je to jen auto a šel jsem se v klidu nasnídat.
Jak se hlásí vloupání?
Když jsem se vrátil ze snídaně – posilněn a uklidněn – začal jsem přemýšlet co bude asi nejlepší postup. Nenapadlo mě nic lepšího než vytočit 9-1-1 a zkusit linku tísňového volání. Po druhém zazvonění příjemná operátorka, která se zeptala zda potřebuji medika, hasiče nebo policii. Slušně jsem se představil, požádal o policii a byl přepojen. Druhá operátorka se představila jako Las Vegas Metropolit Police a služební číslo. Vysvětlil jsem jí, že mi vykradli auto u hotelu a zeptal se co mám dělat. Zeptala se, zda je zloděj ještě na místě. Podíval jsem se z okna a jediný kdo byl venku byla opravdu plnoštíhlá (asi-metrická) mexická uklízečka, která na zloděje nevypadala. Pobaveně jsem odpověděl, že již odešel. Operátorka se mě zeptala na adresu a dala mi telefonní číslo na nejbližší stanici.
Druhý telefonát a opět městská policie Las Vegas – škoda, že jsme nemohl volat přímo na C.S.I. Vysvětlil jsem jednoduše příjemné operátorce co se stalo a velmi mile mě přepojila na oddělení krádeží. Opět další služební číslo a opět vysvětluji co se stalo. Příjemným i když trochu rutinním hlasem mi začala klást otázky. Asi u páté jsem ji trochu zpomalil, že se velice omlouvám, ale jsem turista a moje angličtina není dokonalá a nerad bych jí něco špatně rozuměl – začala se mnou mluvit jak s dítětem, což mi velmi vyhovovalo. Když jsem se dostal k tomu, že jde o auto z autopůjčovny a krádež se odehrála v noci a tudíž zloděj již odešel, tak mě policistka zastavila. Vysvětlila mi, že půjčovny si podobné incidenty většinou řeší sami a že pokud bych opravdu potřeboval, tak nejbližší stanice je tam a tam, ale že mám začít autopůjčovnou – takže kriminálka Vegas nebude…
Autopůjčovna a vykradené auto
Volám tedy dál, tentokrát Budget, autopůjčovnu, kterou běžně nevyužívám, ale tentokrát byla výrazně nejlevnější. Zákaznická linka působí zcela chladně a znuděně. Vykradli vám auto? No tak ho přivezte a mi vám ho vyměníme. Jedu tedy do půjčovny.
Když jsem přivezl auto na Car Return a mladý černoch zjistil, že mi vykradli auto, začal se strašně omlouvat, že ho to opravdu mrzí. vyplnil papírek o tom, že je rozbité okénko a poslal mě na counter vyřešit „Accident report“. U okénka jsem byl třetí v řadě, což mě vede k myšlence, že vykradené auto ve Vegas není zas tak neobvyklé jak jsem si myslel, všichni jsme měli stejný problém.
Pracovník Budgetu, černoch připomínající dobrotivého …. se mnou začal sepisovat jednotlivé papíry. Do protokolu jsem popsal co se stalo, on doplnil informace o autě, připravil výměnu za nové a pak to začalo: podepište tady, tady, tady, tady staří parafa, pak tady, tady a tady. Spousta odstavců velmi drobným písmem, mami pokud jsem tě prodal Budgetu tak mě to mrzí, fakt jsem neměl sílu číst všechno – pospíchal jsem na schůzku. Vše proběhlo hladce, zcela rutinně. Na dotaz, zda mám volat policii mi odpověděl jednoduše „Proč“? Přestože jsem odmítl veškeré pojistky od autopůjčovny, tak si vystačili s tím, že jsem pojištěn u AIG. Jsem zvědavý kdy se začne řešit tato část …
Zatím dobrý ….
Takže prozatímní sumář:
1)Pokud nemáte zloděje v autě, je volání policie jako první zbytečné, volejte autopůjčovnu
2)Nečekejte žádné nervy, je to zcela rutinní záležitost
3)Výměna auta není žádný problém a celé to zabere necelou hodinku včetně fronty
4)Pak je na řadě pojišťovna
Takže jdu řešit svou pojistku a zítra při vrácení auta se uvidí, jak se k tomu postaví Budget jako takový. Budu vás informovat. Zkušenost je to zajímavá, jen je škoda vlastní navigace, kterou jsem bohužel nechal v autě – sbohem Máňo! doufám, že si zloděj opravdu užije pokyny při navigaci v češtině a že mu podrobná mapa České Republiky přijde vhod. Kdyby měl zájem, tak stačí napsat a za drobný poplatek mu prodám ještě držák na motorku co mi zbyl … Přepočítávám …
Den 2. – vrácení auta
Takže jen krátká vsuvka z letiště. Vrácení auta proběhlo jako by se nic nestalo, z karty bylo zatím strženo pouze standardní půjčovné. Všude samé úsměvy a přání příjemného letu 🙂
