Galapágy, peklo nebo ráj?

Pravidelně se s našim expedicemi vydáváme poznávat bližší i vzdálenější kouty naší planety a každý z nich  je něčím výjimečný. Některý méně jiný více. Ale jen málokterý je nejen fotograficky tolik unikátní jako galapážské souostroví.

GALAPÁGY VE ZKRATCE

Galapágy, které jejich první návštěvníci nazývali pekelnými ostrovy se spoustou ďábelských tvorů, leží ukryty ve vlnách Tichého oceánu tisíc kilometrů západně od břehů jižní Ameriky. Díky své poloze v sejzmickém epicentru se tyto ostrovy doslova zrodily z ohně a poměrně kruté životní podmínky a izolovaná poloha ostrovů daly vzniknout velmi unikátním živočišným druhům.

 

V několika málo městečkách po celém souostroví najdete pár hotelů, kde se můžete ubytovat a odkud se dají absolvovat výlety lodí na okolní ostrovy. Vše má ale svá poměrně přísná pravidla a na ochranu zdejší fauny a flory je zde kladen velký důraz. Nejlepší způsob, jak poznávat dechberoucí přírodní scenérie a civilizací téměř nedotčenou panenskou přírodu, je z paluby lodi. Vybírat si můžete podle kategorie lodí, která se na několik dní až dva týdny stane vaším domovem s plným servisem, i podle trasy jejich plavby. Ta je pro každou loď předem na celý kalendářní rok přesně daná a schválená správou národního parku tak, aby byla rovnoměrně rozložena návštěvnost jednotlivých ostrovů. Nestane se Vám, že by v jedné zátoce kotvilo více lodí najednou a vy jste pak na svých fotografiích měli více turistů než lachtanů, ještěrů nebo želv.

FOTOEXPEDICE GALAPÁGY 2017

Náš týdenní západní okruh začal po příletu na ostrov San Christobal uvítáním na palubě naší jachty, vynikajícím obědem a krátkou plavbou na ostrov Lobos. Prakticky pár hodin po přistání na Galapágách jsme se již procházeli mezi lachtany, tereji modronohými fregatkami… Jediné, s čím jsme všichni trochu bojovali, byl poměrně značný teplotní rozdíl oproti horám v pevninské části Ekvádoru, kde jsme po příletu do Jižní Ameriky před přeletem na Galapágy strávili necelých 5 dní a vysoká vlhkost.

 

První noc jsem kotvili v klidné zátoce u ostrova Santa Fe. Po probuzení jsme z paluby pozorovali rejnoky, mořské želvy, hejna ryb a všudypřítomné lachtany. Ranní procházka po ostrově Santa Fe nám názorně ukázala, že pravidlo pro turisty nedotýkat se volně žijících zvířat a snažit se dodržet minimální vzdálenost přiblížení se na dva metry, platí opravdu pouze pro nás. Lachtanům to nejspíš nikdo neřekl a jejich zvědavost byla silnější než nařízení správy národního parku. Měli jsme také první možnost šnorchlování a pozorování těchto úžasných tvorů pod hladinou v jejich přirozeném protředí. Odpoledne jsem pak navštívili South Plaza a obdivovat jsme mohli opět jinou vegetaci i další živočisné druhy, které se přizpůsobily trochu odlišným životním  podmínkám panujícím na každém z  ostrovů.

 

 

Naše plavba pokračovala na ostrov Santa Cruz, jsme kde dopoledne navštívili Darwinovo želví centrum a později odpoledne jsme se vydali pozorovat obří suchzemské ževy v jejich přirozeném prostředí zdejší vrchoviny. Další zastávkou našeho úžasného putování byl ostrov Isabela, největší z galapážských ostrovů. Na tomto ostrově jsme navštívili několik různých míst a mohli jsme opět obdivovat želvy, plameňáky, mořské leguány, nelétavé kormorány nebo tučňáky galapážské, kteří jako jediní tučňáci žijí na severní polokouli. Samozřejmostí byla všudypřítomná hejna mořských ptáků. Nejmladším ostrovem Galapág je ostrov Fernandina, která je domovem nejpočetnejších kolonií mořských leguánů. Lávové pobřeží zde na mnoha místech pokrývají mangrovové porosty, kde se tito „draci“ shlukují. Na další zastávce na ostrově Santiago jsme se seznámili s lachtanem hřivnatým a pod vodou jsme tady při šnorchlování prvně potkali také žraloka. Potom jsme se již přesunuli na ostrov Rabida s opět naprosto odlišnou přírodou a červenou pláží. Poslední den nás ještě před odletem čekala ranní procházka po ostrově S. Seymour, při které jsme mohli  kromě jiných živočichů pozorovat hnízdící fregatky při jejich námluvách.

 

Galapágy jsou opravdu přírodní ráj na zemi, ale zdejší životní podmínky jsou hodně tvrdé, dalo by se říci pekelné. Možná i proto si tento izolovaný kout světa dosud zachovává svou unikátní podobu a je domovem spousty endemických druhů zvířat i rostlin. Tato seizmicky aktivní oblast se neustále mění a vyvíjí, vznikají a zanikají nové a nové ostrovy a tak příští generace budou moci obdivovat opět trochu jinou podobu tohoto ojedinělého koutu naší planety.

 

Máte chuť poznávat s námi ty nejzajímavější kouty planety? Přidejte se k některé z našich fotoexpedic! Na Galapágy se opět chystáme v roce 2019!

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *