S fotoaparátem v ruce do země protinožců

  • Blog

JAK VYPADALA JEDNA Z NAŠICH POSLEDNÍCH EXPEDIC DO AUSTRÁLIE, KAM SE RÁDI A ČASTO VRACÍME?

Jedna z našich nejvzdálenějších dobrodružných  fotoexpedic – Austrálie začala jako každá naše cesta už srazem v odletové hale na Ruzyni, chcete-li dnes již na letišti Václava Havla. Minout skupinu fotografů a netrefit tak místo srazu, je i při tom nejmenším počtu účastníků prakticky nemožné. Kufry k odbavení máme samozřejmě totožné jako všichni ostatní cestující, z nichž většina v rozlehlé odletové hale tápavě hledá svou přepážku či delegáta. V okolí stanoviště pro balení zabazadel ale postává skupinka lidiček s úsměvem ve tvářích a nadšeným očekáváním, kteří kromě standartního kufru mají sbalenou tzv. plnou polní! K té samozřejmě patří fotobatoh nebo fotobrašna a ta nezřídka váží pomalu tolik, co hlavní zavazadlo, což samozřejmě představuje nemalý oříšek při check-inu. Vejít se totiž do váhového limitu pro příruční zavazadla je u většiny leteckých společností prakticky nemožné. Navíc  jakýkoli track se potom mění v plnohodnotný trénink v posilovně. Ale výsledek stojí vždy zato.

 Sydney

Náš poslední let do Sydney probíhal i přes svou délku velmi klidně a většina z nás jeho větší část prospala. Sydney nás pak přivítalo nad ránem jasnou oblohou, příjemnou teplotou , jakoby nám tím hned na letišti dávalo najevo svůj vstřícný postoj k životu a lidem. Tím je právě toto okouzlující a přívětivé město věhlasné a je opravdu právem označováno za perlu Austrálie. Je to neuvěřitelně zelené, prostorné a přitom velmi živé místo, které si okamžitě získalo naši přízeň. Velice rozlehlý a opravdu vkusně a precizně upravený park obklopující dominantu Sydney – budovu australské Opery volně navazuje na královskou botanickou zahradu a nenásilně spojuje downtown plný moderních linií a materiálů a staré přístavní čtvrti. Malebné uličky s domečky a  útulnými kavárničkami tu stojí bok po boku moderních vysokých budov ze skla a oceli a i když každý symbolizuje jinou dobu, vypadají, jakoby od nepaměti patřili k sobě. Atmosféru jistě velmi příjemně dokreslují nejen pouliční umělci předvádějící tradiční kulturu, ale třeba i hojně nad hlavami přelétající papoušci Kakadu žlutohlaví  a nádherně kvetoucí stromy doslova obsypané menšími druhy papoušků.

 

Blue Montains

Naše cesta ze Sydney dále pokračovala již do přírody nedalekého pohoří Blue Montains, jehož název „Modré hory“ se odvozuje od lehkého namodralého oparu, který vnímá lidské oko a který vzniká odpařování olejové esence z všudypřítomných  eukalyptových stromů do ovzduší. Horská krajina nad malebnými údolími s jezery a vodopády pak opravdu působí jakoby byla zahalená do modrého závoje. Zajímavým fotografickým zpestřením byly bezesporu krasové jeskyně Jenolan, jejichž velice vkusné podsvícení podtrhovalo ještě více kouzelnou atmosféru. Na výběr jsme zde měli z několik  průvodcovaných tras a 1,5 hodiny putování podzemními chodbami a  jeskynními prostory nás doslova uchvátilo a zcela jistě nám vynahradilo i necelých 1000 schodů, které jsme při této tůře museli absolvovat.  Malé občerstvení na terase s výhledem na vstup do jeskyní nám pak opět zpestřovali všudypřítomní papoušci, kteří se nebáli přijít prakticky až na náš stůl a ti nejodvážnější z nich zvědavě okusovali naše fotoaparáty. Mimochodem více jim chutnala značka Nikon 🙂 Asi neodolatelná žlutá barva?

 

Centrální Austrálie

Svěže zelené hory jsme vnitrostátním přeletem do centrální části Autrálie vyměnili za oblast pouští a vyprahlých stepí, pro někoho nejméně pohostinné oblasti velice pestrého australského kontinentu.  Být však u protinožců a nenavštívit Alice Springs, Glen Helen, Kings Canyon nebo dokonce další symbol Austrálie – Ayers rock neboli „Uluru“, jak tento nejobjemnější pískovcový monolit na světě (3,6km dlouhý a 2,4km široký)  přezdívají místní domorodí obyvatelé, by byl doslova hřích.  Pozorovat západ slunce zbarvující tuto sytě ohnivou „skálu“, která ční nad okolní rovinatou krajinu do výše 348 metrů a do země zasahuje až 5 km hluboko, patří k nejsilnější životním zážitkům. A když Šaman a Božstvo dovolí, pak zcela jistě stojí za námahu vyšplhat se po místy až kolmé stěně jen podél řetěžu k držení až na samý vrchol. Za příznivého počasí je odtud výhled skoro 70-100km a to kromě faktu, že se můžete chlubit, že jste se tam jako jedni z mála dostali, je samo o sobě jistě neopakovatelným zážizkem.

Kromě krajiny nabízí střed Austrálie také nepřeberné množství volně žijících  zvířat. Počínaje typickými klokany, přes menší rocky wolombies, velbloudy, hady, ještěrky až po několik druhů dravých ptáků.

 

Severovýchodní pobřeží

Posledním etapa našeho putování po Austrálii nás pak z vyprahlé centrální části  přenesla do  tropické oblasti deštných pralesů v severovýchodní části země. Okolí Cairns je nejen pro turisty velkým lákadlem. Kombinuje příjemný a přitom rušný život tropického přístavního města s vegetací deštných pralesů, obklopujících  tuto oblast ze severu. Hojně se tu vyskytují přírodní parky se spoustou fauny a flory, kam můžeme jistě zařadit i Kurandu – domorodý kulturní park v podobě menšího a opravdu velmi příjemného městečka uprostřed bujné vegetace tropického pralesa nabízejícího nepřeberné množství vyžití. Nachází se zde například motýlí, koalí i krokodýlí farma, svou trasu tu začíná historická železnice projíždějící kolem břehu řeky deštným pralesem nebo Skyrail Rainforest Lanovka, která svou délkou 7,5km a umístěním nad korunami stromů pralesa jistě patří mezi nejoblíbenější atrakce této oblasti Austrálie. Nemohli jsme samozřejmě opomenout ani další z lákadel a jeden z dalších symbolů Austrálie – Velký bariérový útes, který je odtud dostupný již za 1 až 3 hodiny lodí podle konkrétního místa nalodění. Nejen šnorchlování člověku nabízí  poznávání stále neprobádaných a tajemných mořských hlubin a jeden z nejzachovatelších podmořských korálových masivů světa v těchto místech doslova překypuje barvami a životem. Běžně tu potkáte velké mořské želvy, rejnoky manty majestátně plachtící pod hladinou a nouze není ani o žraloky. Pro odvážnější byly po patřičném zaškolení a nutném testu připravené i dva půlhodinový discovery divy (ponor s intruktorem) s přístrojem.

 

Domů ze země protinožců jsme se vraceli plni dojmů a zážitků, které jinak než tím, že se na daná míst podíváte, nelze získat. S plnými paměťovými kartami a tisíci více či méně zdařilých fotografií, které čekaly na svoje zpracování, ale hlavně s novými přáteli, kteří narozdíl od spolucestujících na běžných poznávacích zájezdech mají pochopení pro naše někdy fanatické a nadšené fotografování čehosi, co by běžnému člověku připadalo naprosto bezvýznamné a nestálo by mu to ani za pohled, natožpak za vyndavání fotoaparátu, stativu, filtru…. Prostě party nadšenců, pro někoho bláznů, kteří se zase někdy rádi uvidí nebo s námi pojedou na nějakou z dalších jen a jen pro Vás připravených cest vstříc dalšímu dobrodružství. Pojedete také? Letos vyrážíme už 13. srpna a už se opravdu moc těšíme!!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *