Proč se neumíme smát?

  • Blog

Po měsíci jsem se vrátil z USA. Již po 2 týdnech mi tato zmena kulturního prostředí dělává problémy a musím říct, že po měsíci života v USA je toho opravdu hodně, co bije do očí. Rozumějte mi správně, netvrdím, že jsou Američané dokonalí, ale je spousta drobností, které v české kotlině skoro nepotkáte – třeba přívětivé chování.

V posledních třech dnech jsem podnikl takový malý experiment a hodně jsem chodil pěšky po Praze a jezdil MHD (nechyběla mi socka, jen bojuji s jet-lagem). Zvyklý z USA jsem se při každém očním kontaktu s kolemjdoucím pousmál a první den pozdravil. Tak se to prostě za louží dělá, je to příjemné, slušné a zahřeje to. A odezva? Kamenné, zamračené obličeje těch, kteří aspoň zvedli zrak z chodníku 🙁 Za tři dny mi příjemný výraz vrátila slovy trojice! lidí.

Chápu, že Evropa jde do kopru, každého trápí řecké důchody a rušení stravenek, závist sousedovi a stav planety, ale o to víc by přece dávalo smysl udělat všem kolem malou radost tím, že se na sebe zdořile usmějeme. Za první republiky jsme to přece ještě uměli…

Takže nevím jak vy, ale já se jdu na někoho usmát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *